Václav Klaus už bude na Hradě sedět jen rok! Proč? Podívejte se na jedinečné záběry z letošního Pochodu za monarchii a poslechněte si zásadní státoprávní ohrazení Petra Placáka. Naprosto unikátní! Pouze na našem webu!

V pořadí již šesté slavnostní vyhlášení Ceny Ferdinanda Dobrotivého se konalo 9. ledna tradičně na Všebaráčnické rychtě v Praze. Cenu revue Babylon za uplynulý rok 2009 získal básník Jindřich Tockstein. Nabízíme aktuálně exkluzivní rozhovor s letošním laureátem.

Letošní Pochod za monarchii neušel bdělým okům kamer některých významných TV společností. Nikoliv však českých. Unikátní záběry proslulého panamského broadcastera Lump’s TV zpřístupnila českým divákům pouze televize Stream.cz, nyní tak činíme i my na našem webu. Pozornosti publika pak vřele doporučujeme i bohatou fotografickou dokumentaci z pochodu, přístupnou v rubrice galerie (viz levou lištu).

Četba se nám postupně rozvinula do velkolepé náhražky myšlení. Pak ovšem „číst či nečíst?“ je otázka vskutku hamletovská. Obklopuje nás totiž, více než jindy, oceán informací. Nač nám ale jsou?

Na 25. prosince připadá jedno zvláštní výročí – dvacet let od popravy manželů Ceausescových, která symbolicky završila hlavní fázi rumunské protikomunistické revoluce. Zatímco u nás v prosinci 1989 vrcholil revoluční samet, z Rumunska přicházely hrozivé záběry a především otřesné zprávy, hovořící až o tisícovkách mrtvých, zavražděných hlavně Ceausescovou tajnou službou Securitate.

Láďo, kdy a kde ses narodil?

Narodil jsem se v červnu 1947 v Praze v Londýnské ulici na Vinohradech a od narození jsem bydlel v Ibsenově ulici číslo 3. Vinohrady v té době vypadaly ještě dobře, kromě dvou nebo tří vybombardovaných baráků z války. A hlavně tam nebyly, na rozdíl od současnosti, skoro žádný auta. Dnes jsou Vinohrady a vlastně skoro celá Praha auty úplně zamořený.

Benedikt XVI. je z druhu lidí, kteří jsou všestranně vzdělaní. Inteligenci používají kultivovaným způsobem, který si je vědom svých omezených schopností. Proto se vyjadřují ke složitým problémům světa s krajní opatrností. Přitom ne dvojznačně nebo alibisticky.

Na slovensko-maďarské spory si Češi již zvykli pohlížet s úšklebkem. Mají pocit, že se jich to příliš netýká a cítí též jistou kulturní povýšenost: podobné konflikty považují za projev zaostalé nacionalistické omezenosti, z níž už dávno vyrostli. I dnes ale stačí, aby se hlasitěji ozval Berndt Posselt, a kosmopolitismus vyspělých Čechů je najednou ten tam.