| Napsal Jan Horník, v 24-12-2005 |
 V nakladatelství BETA-Dobrovský & Ševčík vyšla v loňském roce kniha Gulag od americké novinářky Anne Applebaumové. Svým
rozsahem a obsahem jde o dosud nejdůkladnější dílo o systému sovětských
lágrů a konečně vyplňuje mezeru, která dosud existovala nejen v
povědomí západní společnosti o vězeňském systému, který ve skrytosti
existoval v základech komunistické říše.
Kniha podrobně mapuje
celou historii Gulagu od jeho založení během bolševické revoluce, přes
meziválečná léta, druhou světovou válku až po postupný zánik táborů,
který v podstatě započal po Stalinově smrtí, ale definitivně skončil až
v době perestrojky.
Šokující
je již samotný rozsah celého vězeňského systému. V tiscích táborech
rozesetých po celém SSSR v něm novodobí otroci dělali všechno možné od
kácení dřeva, těžby uhlí a zlata, až třeba po výrobu hraček nebo
munice. Dílo Applebaumové je ale hlavně svědectvím o temném světě,
který ovládá krutost, utrpení, všudypřítomný hlad a na prvním místě
smrt. Je to obraz světa, kde se lidé udření k smrti, bezdůvodně
popravení či umučení prostě nepočítali, kde ženy umíraly při porodech i
se svými dětmi v dobytčích vagónech během transportů, anebo byly
znásilňovány doslova až k smrti. Všechny strašlivé hrůzy Gulagu snad
ani nelze vypočítat. Stačí si třeba jen představit zakládání táborů,
které občas probíhalo tak, že vězni byli jednoduše vysazeni uprostřed
pustiny a museli si v hlubokých mrazech tábor doslova vydolovat ze
země. Kolik jich při tom zemřelo jen následkem zimy, která byla často
taková, že již pouhé „přestat se hýbat“ mohlo rychle skončit umrznutím,
už nikdo nespočítá.
Gulag
byl ovšem také světem, do nějž se bylo možné dostat prakticky bez
jakékoliv důvodu a to na zcela neurčitou dobu. Stačilo se třeba jen
ocitnout ve špatný čas na špatném místě, když NKVD potřebovala splnit
„plán“ zatčených nepřátel lidu, a z pouhé procházky po ulici jste se
již nikdy nevrátili. Poté následoval už jen pravidelný rytmus: vězení –
transport – selekce – atd. V táborech se tak ocitali nejrůznější
kategorie lidí od skutečných zločinců až po zcela nevinné děti. Ty byly
na Sibiř zavlečeny například z Polska po nacisticko-sovětské okupaci z
podzimu 1939. Jeden třináctiletý chlapec vzpomíná: „Neměli jsme co
jíst. Lidé jedli kopřivy, až z toho opuchli a odešli na onen svět.“
Jiné polské školačce při tom jistý ruský učitel řekl, že obnova Polska
je asi tak pravděpodobná „jako že ti na rukou začnou růst vlasy“. Po
skončení druhé světové války byli do Gulagu pro změnu transportováni
například kozáci, kteří předtím uprchli do Rakouska: „Než by se do SSSR
vrátili, házeli raději ženy své děti z mostu a vrhali se za
nimi.“
Na
knize je cenné právě velké množství konkrétních příběhů, které přitom
nijak nepřekrývají celkový obraz zrůdného sytému. Ten z mozaiky
jednotlivých lidských osudů vyvstává naopak obzvlášť barvitě a za
pozoruhodné množství detailů, které se autorce podařilo nashromáždit,
je nutné jí vyseknout poklonu. Bez nich by bylo jen stěží možné tak
dobře pochopit pravou podstatu Gulagu. Každopádně není pochyb, že to
bylo skutečné peklo na zemi, které si nijak nezadá z nacistickými
koncentráky. Ostatně nápis nad jedním vchodem nechvalně proslulého
tábora na Soloveckých ostrovech zněl: „Prací ke svobodě“, což nemá k
„Arbeit Macht Frei“ opravdu daleko. Vzhledem k délce trvání celého
systému a obrovského množství vězňů, kteří Gulagem prošli, bylo to
mnoho milionů (autorka sama odhaduje celkový počet na téměř 30
miliónů), je naopak zřejmé, že zlo, které má komunistický systém na
svědomí, je mnohonásobně vetší než krátká existence Třetí říše.
Například po smrti Stalina v roce 1953 dokonce i sám Berija o tehdejším
stavu lágrů napsal na předsednictvo ÚV: „…že se v táborech nachází 2
526 402 vězňů, přičemž jen 221 435 jsou skutečně ‚zločinci nebezpeční
státu‘.“ Jaká přesnost!
Kdo
má tedy snad ještě nějaké pochybnosti o zločinnosti komunismu a při
slově „Gulag“ mu nenaskakuje husí kůže jako v případě slova
„koncentrák“, neměl by váhat a knihu od Anne Applebumové si koupit a
přečíst. Pulitzerovu cenu za rok 2004 totiž toto dílo nedostalo žádnou
náhodou.
Jan Horník
Anne Applebaum: GULAG – historie. BETA Dobrovský & Ševčík, Praha-Plzeň 2004.
Babylon 1/XV, 29. 9. 2005
Komentáře uživatelů (2) 
|
|
|
