|
Důsledně ultrakonzervativní |
|
|
| Napsal Slavoj Český, v 07-10-2007 |
Dnes, kdy se nad fysickou existencí Babylonu snášejí otazníky více než jindy, je na čase se zamyslet jak dále.
Začněme se sebekritikou. Musíme si přiznat, že jsme nemálo, ani ne tak neznámí, jako neregistrovaní. A to je chyba těžká k napravení! Tak existuje cosi zvané »Články v českých novinách, časopisech a sbornících«. „Činnost systému,“ píše se na jeho webových stránkách, „je založena na dvou základních tezích: registrovat výběrově českou článkovou produkci v dostatečné objektivní míře a reflektovat skutečné požadavky uživatelů na knihovnicko-bibliografické služby. Postupně vzniká databáze ANAL v systému CDS/ISIS“. Anální databáze, to zní věru pěkně. Jejím zřízencům se podařilo do jejích útrob vecpat celých čtrnáct článků z Babylonu z let 1995 až 1998. Po tak náročném výkonu se excerptoři přirozeně zcela vysílili. To je lidské. Nedivme se proto, že například babylonský Slavoj Český se takto ukázal po právu a pravdě inexistentní. Je tomu rád. Co člověka poněkud mýlí je pomyšlení na to, jak se přitom vrchní šéf Análu p. ředitel Národní knihovny Ježek o Babylonu dozvěděl a do něj napsal. Má patrně své kanály. Asi z Wikipedie, kde je psáno: Babylon je studentský časopis na Univerzitě Karlově. „Vyznačuje se tím, že je ultrakonzervativní, v čemž je důsledný, takže je psán pravopisem z doby před rokem 1957.“ A nic více.
Jednu cestu v obdobné situaci zvolil Respekt: nový formát, barvy, kvalitnější papír. Nová externí esa: Brdečková, Hvížďala, Palata. Nákup článků ze světového tisku. Na to nemáme. Další, pro nás zřejmě neschůdnou cestou, je gigantisace. Josef Váchal se svěřil, že své knihy vydává v nepatrném počtu, velké a skvěle ale ustrojeny, jen proto aby přetrvaly věky. To si každý rozmyslí podložit takovou knihou skříň nebo je hodit do koše! Jen málokdo vyhodí knihu velkou a tlustou, to Paroubek se svým tříkilovým albem dobře pochopil. Nesmí nás přitom zmást, že i skvostně vázané Masarykovy a Benešovy spisy končily v roce 1939 v popelnicích, vecpány tam předposranými Čechy. Opačného osudu se dočkaly v masovém nákladu vydávané krvavé romány, rodokapsy a dámské románky. Deníky se vyhazují ještě ten den, týdeníky za týden, měsíčníky za měsíc, to je železný zákon tisku. Brožurek málokdo si váží, viz smutný osud tiskoviny Zápisník agitátora. Odtud se jednotlivé svazky Revolver revue tváří jako knihy.
Problematická bude patrně i cesta marginalisace (výraz raritisace by byl asi vhodnější, ale není ve slovníku). Tak prozřelí komunističtí učenci kradli v knihovnách své kompromitující spisy a ničili je — prozřetelně tak zvyšovali jejich budoucí antikvární hodnotu. Na druhé straně nacisté pečlivě uschovávali knihy „zmizelé rasy“, zatímco jejich čtenáře marginasovali plynem.
Co teď? Čtenáři raď!
Slavoj Č e s k ý
Babylon 1/XVII, 1. října 2007
Komentáře uživatelů (2) 
|
|
|
