| Napsal Josef Mlejnek jr., v 23-12-2007 |
 Poslední dobou jsou čím dál tím hlasitěji slyšet nářky, že se česká
politika vyprazdňuje, že v ní jde už pouze o osobní zájmy a mediální
tance, nikoliv o program či o ideje. Poslední dobou se také šíří
zprávy, že rozpad Belgie je na spadnutí.
Ani ten bezmocný okrasný pan král už nefunguje tak, jak prý dlouhá léta fungoval, tedy jako státní svorník.
Byť se to nezdá, oba výše uvedené jevy spolu úzce souvisejí. Mají totiž
společné vysvětlení, a sice oslabování centrálních orgánů národního
státu, který postupně přepouští své kompetence, jak směrem dolů, do
krajů či jiných samosprávných regionů, tak nahoru, tedy do Bruselu. Na
centrální úrovni už toho moc nezbývá, respektive to, co zbývá, je z
větší části regulováno bruselskými vyhláškami, a nelze s tím proto
příliš hýbat. Co mají pak politici dělat? Co jim zbývá jiného než
vytahovat jeden na druhého kdejakou špínu a vyrábět aféry? O čem vést
ideové spory, když platí poznaná bruselská nutnost?
V Belgii se to projevuje trochu jinak než u nás. Tam totiž Vlámové
chtějí přenést z centrální na regionální úroveň jednu z posledních
významných funkcí belgického státu – sociální systém. Bohaté Vlámsko
vzkvétá a nechce doplácet na zchudlé Valonsko, které se nemůže zmátořit
z konce éry těžkého průmyslu, uhelných dolů, žhnoucích hutí a
dýmajících komínů. Žádní Belgičané vlastně nejsou a vlastně nikdy ani
nebyli. Byli a jsou jen Vlámové a Valoni, a je otázka, zda by první
neměli spíše splynout s Holanďany a druzí s Francouzi.
Příhoda s „belgickým“ sociálním systémem však mnohé napovídá. Když nemá
centrální stát co řešit, postrádá smysl, ztrácí důvod k existenci. A
jaký důvod k existenci bude mít státní útvar jménem Česká republika?
Zdá se, že do budoucna spíše jen obhospodařování důchodového systému a
sociálních dávek. Ale to lze činit i z jiných úrovní. V bruselských
kancelářích se pro statistické a analytické potřeby EU vytvořily
takzvané Územní statistické jednotky (La Nomenclature des Unités
Territoriales Statistiques, anglicky Nomenclature Unit of Territorial
Statistic, zkratkou NUTS), a to hlavně s cílem vyrovnávání rozdílů. Pro
útvar postihující jednotlivé členské státy se používá označení NUTS 1.
Pro příjem bruselských dotací jsou však nejdůležitější tzv. regiony
neboli NUTS 2, nicméně české kraje jsou na předem definované parametry
NUTS 2 příliš malé – spadají proto do nižší kategorie NUTS 3.
Pro čerpání tzv. evropských peněz ze Strukturálních fondů se tedy u nás
používají hlavně uměle vytvořené účetní útvary, v něž se vždy dva až
tři kraje sloučí (pouze Praha, Středočeský a Moravskoslezský kraj
dosahují parametrů NUTS 2). V České republice tak existuje například i
NUTS 2 Jihozápad, slučující Plzeňský a Jihočeský kraj, či NUTS 2
Jihovýchod, sdružující Vysočinu a Jihomoravský kraj.
Česká republika, jíž se zde většinou říká Česko, je tedy NUTS 1. Když
se ale odloupne třeba kus Moravy a připojí se třeba kus Saska, vznikne
také nějaká NUTS, která se nazve třeba Českosasko. Že bude mít problém
s kulturní a historickou identitou? Ale kdeže – vždyť jsme všichni
Evropané. Takto lze přece přerýsovat celou Evropu, tak, aby jednotky
NUTS lépe plnily své účely přerozdělovaček unijních peněz a
vyrovnavaček sociálních i jiných rozdílů. Názvy se nějaké najdou,
vlajky se namalují, kvůli identitě se udělá nějaké to logo. A bude mír,
a bude štěstí.
Kdyby se něco takového stalo, kdo by proti tomu tady žbleptnul? A pokud
ano, tak na základě jakých argumentů: hokej, pivo, hezký holky? Touto
„sekulární trojicí“ je přece – dle průzkumů – v duších obyvatel Česka
vymezena jeho národní a historická identita. Ale co se změní po vzniku
nové NUTS 1 Českosasko? Skoro nic. Hokej zůstane, jen se mírně upraví
struktura extraligy. Pivo zůstane určitě a Českosasky budou taky pořád
stejně hezký. Jenom Hušákova Sazka se přejmenuje na Sasku, to bude
všechno. Chvíli to poběží takhle, sociální rozdíly se v celé Evropě
vyrovnají, vše se srovná do jedné latě. A poté se to, třeba už jen tak
pro zábavu, může zase celé překopat. Aby pak zase bylo co vyrovnávat.
Taková bude naše budoucnost, zůstanou-li trajektorie současných trendů
nezměněny. Kdo však chce proti tomu protestovat, ba pokusit se zvrátit
dnešní neblahé tendence, nechť se dostaví dne 5. ledna 2008 na
Václavské náměstí a zúčastní se tradičního babylonského Tříkrálového pochodu za monarchii. Ten vyjde od koně asi tak ve 14:30 a po Královské
cestě doputuje až na Baráčnickou rychtu, kde bude udělena Cena
Ferdinanda Dobrotivého.
Nejde nám o instalaci nějakého princátka na Hrad, ani o útěšné malování
nostalgických zašlých obrázků. Naopak, náš program je orientován do
budoucnosti, a je tedy bytostně pokrokový. Chceme upozornit na
tisíciletou tradici českého království, Zemí Koruny české (Čech, Moravy
a Slezska), na živý řetěz zemřelých, žijících a dosud nenarozených
obyvatel tohoto království všech ras, jazyků i náboženských vyznání,
jimž po všechny časy panuje svatý Václav, kníže český. Kdo tomu věří,
ať určitě přijde, kdo tomu nevěří, ať se určitě přijde přesvědčit.
České království si rozvracet nedáme! Ani z Vídně, ani z Berlína, ani z
Moskvy, ani z Bruselu. Tedy pátého, u koně, Kolíne, Kolíne...
Josef Mlejnek jr.
Babylon 4/XVII, prosinec 2007
Komentáře uživatelů (0) 
|
|
|
