A opravdu má i umělecké sklony. Výtvarné. Přetřel stranu trochu na oranžovo a jede se dál! Barva je dnes přeci program. Barva je dnes dokonce víc než program. Barva a logo, to je to hlavní. Mám logo, tedy jsem! Barva, logo a nepřítel – to jsou odvěké tři zdroje i tři součásti každé úspěšné politiky. Barvu Čunek má, logo taky a za nepřítele označil nejednotu uvnitř strany neboli kritiku předsedy neboli kritiku sebe. Hmm, na první pohled to vypadá chytře, ale uvidíme. Dneska má totiž logo každá Kyselá díra, takže začíná být trochu přelogováno. Ani na internetu se dneska člověk daleko nedostane, pokud se někam nezaloguje.

Ale ti, co jsou tak či onak „zalogovaní“ u lidovců, postupně vymírají. Už od Luxe se proto lidovci snaží rozhazovat sítě, ale vytahují je prázdné. A prázdné budou patrně i sítě přetřené na oranžovo. Co ale mají lidovci dělat? Člověku je jich až líto. Navenek jsou tak vzorní – navrhují opatření pro rodinu, samé příplatky a přídavky, bojují proti tomu, aby děti musely platit u doktora, jsou klidní a rozumní, pro potraty sice nejsou, ale ani – rozumně – otevřeně proti nim, i při prezidentské volbě se rozumně rozdělili na dvě poloviny, klausovskou a švejnarovskou, aby nikoho neurazili a každému se alespoň z půlky zalíbili a ... a nic, nic, nic, preference se potácejí pořád kolem pěti procent. Jak to, že zlatá střední cesta není pro lidovce zlatá?! Kdo za to může? Nevděk, který světu vládne? Nevděk, který vládne této civilizaci?

Ha! Civilizace! Třeba se za lidoveckými neúspěchy skrývá nějaká civilizační choroba. Nějaká civilizační choroba naší anticko-židovsko-křesťansko-humanistické civilizace, jak se říká. Ale ta se přece stále - někdy až bouřlivě - rozvíjí, alespoň co se růstu HDP týče. Pravda, prý trochu stárne, ale to by lidovcům nemělo vadit, naopak, jejich voliči jsou přece spíše starší lidé, takže bude-li v budoucnu starých lidí přibývat, mělo by se to odrazit i v růstu preferencí KDU-ČSL. Ale starých lidí přibývá již nyní, leč preference KDU stejně pozvolna klesají.

„Musím říci, že západní civilizace mě silně zklamala. Lidé se tu chovají jako šílení. Celý den buď hromadí bohatství, nebo se pachtí, aby si opatřili alespoň základní obživu, takže večer jsou na konci svých sil. Nechápu, kdy se věnují duchovním věcem,“ napsal o svých dojmech z Velké Británie počátku dvacátého století Mahátma Gándhí. Po sto letech se na tom mnoho nezměnilo. Snad bychom mohli Gándhího trošku poopravit, že se dnes lidé pachtí, aby si udrželi svůj životní standard. Ale závěr je už stejný. Divné konce anticko-židovsko-křesťansko-humanistické civilizace.

Věnují se duchovním věcem aspoň lidovci? Těžko říct, rozhodně se tím veřejně nechlubí - pokud tedy něco takového dělají, dovedou to mistrně skrývat. Ale proč by to vlastně měli dělat? Bylo by to rozumné? Klidné? Sotva. Přineslo by to hlasy? Leda tak hlasy volajících na poušti, ale o ty nestojí žádná partaj. Natož o výkřiky zoufalců. Navíc jsou to často hlasy všelijakých vagabundů a vůbec podivných existencí. Třeba i cigánů, pankáčů či jiné podobné havěti, jež kazí mládež a uráží všechny klidné občany, kteří se poctivě i nepoctivě pachtí, aby si opatřili životní standard.

Dá se to říct i jinak. Lidovci prostě neposlouchají Katolickou disciplínu. Nesmysl? Ale kdeže! Katolická disciplína byla totiž punková kapela z Los Angeles, která se brzy po vzniku rozpadla, nikdy nenatočila řadovou desku a v letech 1979 a 1980 odehrála snad všehovšudy tři koncerty, hlavně v Hong Kong Café v LA neboli v Andělově. Při jednom z nich je shodou okolností zachytila režisérka Penelope Spheerisová, která o punkové scéně v LA právě natáčela film, nazvaný Rozklad západní civilizace. Tak byla Katolická disciplína zvěčněna. Alespoň na celuloidu. Jedna z písní kapely, jež se takto dochovala, musí být čtenářům našeho časopisu obzvlášť blízká. Jmenuje se totiž „Underground Babylon“. Zní hezky:

„Sedim si sám v pokoji/prázdný flašky dokola/kámoši dávno v čudu/hlava ukrutně pálí/je už ráno, novej den/ale kousky noci mám/furt vlepený ve vlasech/v hlavě vygumováno/ve světle dne sou všecky/naše včerejší řeči/hovadina – jen si zkus/žít podle nich – moderně.

Na mý špinavý matraci/bych moh proležet hodiny/sčítat všecky svoje hříchy/a pak vynalejzat nový/sem fakt hrdej na svůj život/stojí jen na mym rozkladu/umim poznat dobrý a zlý/ale to mě nezastaví/všichni proroci sou mrtvý/všechny knihy už napsaný/spásu najdeš na dně lahve/je to prča – až z ní mrazí.

A já dobře vim, že se nikdy nedovim, kdo z vás napsal tou strašně mastnou rtěnkou: Babylon musí padnout... na zrcadlo v koupelně.“

...zpívá z kalného dna frontman kapely Claude Bessy. KDU-ČSL by snad mohlo díky Katolické disciplíně trknout, vo co jako tady de... Třeba se něco blíží. Něco od A. Chytrému napověz, říká se. Ale lidovcům?

Josef Mlejnek jr.

Babylon 8/XVII, 5. května 2008

Píseň "Undeground Babylon" možno uslyšet i shlédnout přímo na našich stránkách, stačí kliknout na její název.

Komentáře uživatelů (0)

Přidej komentář