| Napsal Josef Mlejnek jr., v 07-06-2008 |
 Nedávný sjezd komunistů byl dost nudný. Nic se nezměnilo, vše zůstalo
při starém. Vojtěch „Falmer“ Filip se udržel, strana důchodců se
usnesla, že je třeba omladit. Sjezd přijal i několik dokumentů, z nichž
by mohla zaujmout snad jen ideově-historická „Deklarace o socialismu“.
„Ve druhé polovině minulého století se vytvořila situace, kdy naplnění
myšlenek sociálně spravedlivé společnosti bylo na dosah. Vlivem mnoha
historických okolností se však první pokus o socialismus nepodařilo
postavit na trvalé základy. Vyhodnocení celé této historické zkušenosti
je dlouhodobou záležitostí,“ praví se mimo jiné v deklaraci. Ze
sousloví „první pokus o socialismus“ logicky plyne, že komunisté
počítají s nějakým druhým pokusem. A nejen logicky, oni se k myšlence
druhého pokusu otevřeně hlásí. Nejprve by si však měli dobře promyslit
své ideové zdroje. Trochu jim v tom pomůžeme, navíc názorně, románovým
příběhem. Zalistujeme románem Alexeje Tolstého, pozdějšího Stalinova
sluhy (od r. 1936 předsedy Svazu sovětských spisovatelů), Paprsky smrti
inženýra Garina, v originále nazvaném Giperboloid inženěra Garina, jenž
vyšel v polovině 20. let.
Hlavním hrdinou je zvrácený geniální vynálezce inženýr Garin, který
zosnuje plán, jak s pomocí svého vynálezu, hyperboloidu, ovládnout
svět. Garinův hyperboloid, zhruba řečeno, funguje jako laserový paprsek
obrovské ničivé síly, s nímž lze třeba vymazat z mořské hladiny
americkou válečnou flotilu, ale i proniknout až do zemského nitra a
těžit z něj zlato v podstatě podobně jako ropu, včetně objemových
ukazatelů. Tím se inflačně srazí cena zlata k relaci „tuna za dolar“,
což vyvolá krach celé světové kapitalistické ekonomiky. Jenže Garin
není socialista, ve svém plánu hodlá tohoto krachu využít k převzetí
osobní vlády nad světem, přičemž poté má být zlatoproudná šachta do
nitra Země opět zavalena, cena zlata zvýšena na původní hodnotu, a
Garinovi mají jeho nahromaděné zásoby stačit k bezstarostnému životu
světovládce.
Hlavním investorem celého projektu je americký multimiliardář Rolling,
jehož však Garin vlastně unese, ovládne a k investici donutí. A navíc
mu přebere milenku, Zoju Monroseovou alias madame Lamolle, původně
ruskou emigrantku a pařížskou prostitutku, jíž neodolatelná touha po
místu nahoře přivede k sázce na Garina a učiní z ní nepostradatelnou
spolupachatelku jeho akcí. Lstivým protihráčem tohoto ďábelského
souručenství je sovětský komisař Šelga, který musí zabránit tomu, aby
Garin pomocí svých hyperboloidů nastolil globální fašistickou
diktaturu, ba co víc, musí získat hyperboloid do služeb sovětského
státu a socialistické revoluce. Což se mu – poněkud nepřekvapivě – po
sérii napínavých zvratů, honiček, přestřelek a podobných vylomenin
nakonec podaří.
Z hlediska ortodoxního marxismu je ovšem Tolstého román krajně
podezřelý. Proč musí Šelga s osobním nasazením, a tedy vlastně
voluntaristicky, bojovat o to, aby „výhybka dějin“ nasměrovala vlak
celého lidstva na tu správnou kolej? Proč má o vítězství té které
společensko-politické formace rozhodnout vlastnictví hyperboloidu?
Vždyť kdo ho má, je pánem světa. Řídí-li však svět slepé neosobní
dějinné zákonitosti, proč se potom hyperboloid rovnou z á k o n i t
ě neobjevil v rukou vůdců světového proletariátu? Proč musí vše
záležet na tom, zda kulka z Garinova revolveru mine Šelgu o vlas,
zatímco Šelgova kulka nakonec přesně trefí cíl? A jsme u jádra
věci neboli u neřešitelného rozporu marxismu, jenž spočívá v konfliktu
mezi pasivním (a údajně vědecky podloženým) čekáním na to, až uzrají
objektivní podmínky a dějinné zákonitosti se samy prosadí, a touhou či
vůlí k akci. Lenin si ho vyřešil po svém, když prohlásil: „Být
marxistou... neznamená naučit se marxistické poučky... to dokáže i
papoušek. Aby člověk byl marxistou, k tomu musí mít patřičnou
psychologii - to, čemu se říká jakobínství.“ Ano, Lenin a jeho druzi
„povýšili“ marxismus na rádobyvědecky podložené darebáctví. V rámci
snahy o popohnání dějin je vše dovoleno – okrádat, loupit a vraždit v
malém i ve velkém. V Tolstého románu se tak sice chová padouch Garin,
nicméně sovětský komisař Šelga v něm říká: „Všechno, co vede k upevnění
sovětské vlády na zemi, je dobré, a všechno, co jí překáží, je špatné.“
Nejhlubším metafyzikem v románu je však Nikolaj Christoforovič Mancev.
On je vlastně autorem všech přírodovědných i technických teorií, ba
samého světovládného plánu, avšak Garin ho okrade o myšlenky a zanechá
opuštěného kdesi na Sibiři, kde Mancev podnikal geologické průzkumy, a
vzpomene si na něj, až když zjistí, že k realizaci svého plánu
potřebuje plné znění Mancevových zápisků. Mancev mezitím na Sibiři
zpustne, vypadají mu po kurdějích zuby, žije tam pološílený s kozlem
Maškou, jehož už nemá sílu zabít, a hrozí mu tak definitivně smrt
hlady. V tom momentě ho nalézá Garinem vyslaná vzducholoď, jejíž osádka
se Mancevových zápisků zmocní, zatímco nebohý šílenec Mancev končí svou
pouť za sněhové bouře pádem z oné vzducholodi, jíž se snaží držet jako
klíště, věda, že ulétá i s jeho zápisníkem.
V něm se lze dočíst i toto: „Zemské jádro se prohřívá. Za několik
miliard let se zem prohřeje naskrz, roztrhne se jako bomba, vzplane,
změní se v plynovou kouli... zazáří jako maličká hvězda a pak se začne
znovu ochlazovat a stahovat do rozměrů zeměkoule. Tu na zemi znovu
vznikne život, za několik miliard let se objeví člověk a započne znovu
prudký zápas lidstva za vyšší sociální uspořádání světa. Země se bude
znovu prohřívat ustavičným atomovým rozpadem, aby znovu vzplála jako
maličká hvězda. Takový je koloběh pozemského života. Bylo jich už
nesčíslně mnoho a je jich před námi ještě nesčíslně mnoho. Smrt
neexistuje. Je to věčné obrozování.“
Je-li Mancevova geologicko-kosmologicko-sociální teorie pravdivá, mohou
komunisté jásat. Jenom si budou muset trochu poopravit to své
číslování. Žádný první ani druhý pokus o socialismus neexistuje. Je
jich jen nekonečně mnoho v minulosti a nekonečně mnoho v budoucnosti.
Zda úspěšných, či neúspěšných, není tak důležité, neboť stejně pokaždé
vše končí výbuchem, aby mohlo zase začít věčné obrozování. A to přece
vůbec není špatná perspektiva! Proto klidně volte KSČM. Nic tím
nezměníte, ale ani nezkazíte, vše už tu nekonečně krát v minulosti bylo
a v budoucnu zase bude. I ten kozel Maška ještě na Sibiři nesčíslněkrát
zamečí, až ho tam bude honit vždy jeden z nesčíslné řady šílených
Mancevů. Nu vot. Takové jsou metafyzické obzory socialismu.
Josef Mlejnek jr.
Babylon 9/XVII, 26. května 2008
Komentáře uživatelů (0) 
|
|
|
