Předsedovi středopravicové strany Svaz pro francouzskou demokracii (UDF) byla často vytýkána jeho údajná nevýraznost a měkkost – ostatně od středu politického spektra se obvykle vůbec neočekává, že se jeho představitelé budou zviditelňovat extrémními výroky. Ale v září bylo najednou vše jinak, a musím přiznat, že velmi osvěžujícím způsobem. Při rozhovoru, který vedla známá moderátorka Claire Chazal, si François Bayrou opět jednou postěžoval na – podle něho – příliš malou mediální přítomnost „menších“ politických stran oproti údajné všudypřítomnosti dvou hlavních rivalů: levicových socialistů (PS) a pravicového Svazu pro lidové hnutí (UMP). Jenže tuto obehranou písničku tentokrát zazpíval podle úplně jiné partitury... Veřejná půtka začala tím, že moderátorce a médiím vůbec vyčetl přístup k potenciálním kandidátům: jakoby se totiž rozumělo samo sebou, že boj o prezidentské křeslo proběhne jen mezi socialistkou Ségolene Royal a současným ministrem vnitra Nicolasem Sarkozym:

Moderátorka: Říkáte, že odmítáte uměle vytvořenou volbu mezi kandidátem UMP a kandidátkou socialistů. Ale cožpak nepředstavují jisté oživení, když kandidují poprvé? Což mimochodem není váš případ.

Bayrou: Tak tedy chcete říct, že... (smích). Ano, já kandiduji podruhé. Paní Chazal, nezlobte se, ale je jistě znepokojující, že již pár měsíců probíhá mediální inscenace, která má Francouze přesvědčit, že jim nezbývá nic jiného než volit buď Ségolene Royal, nebo Nicolase Sarkozyho. A víte dobře, že všechna velká média tento trend následují.
Chazal: Vždyť jsme vás, pane Bayrou, dnes pozvali. Minule jsme tu měli Françoise Hollanda, zveme všechny stranické šéfy.
Bayrou: Zajisté! Vy jste v tom, paní Chazal, zcela nevině. Vidíte sama, vůbec mi nejde o to zpochybňovat vaši... ehmmm... poctivou nevinnu. Velká média vnutila Francouzům předem napsaný scénář - jakoby neexistovala žádná jiná volba, než se rozhodovat mezi těmi dvěma. A to, jakousi podivnou náhodou, vyhovuje mnoha lidem, obzvlášť některým silným zájmovým skupinám.

Rozhovor pokračoval a slavná tvář TF1 byla očividně v rozpacích, což se jí rozhodně nestává často. Nemohla kontrovat poznámkou, není-li třeba Bayrou trochu paranoidní. Neboť těsné vazby mezi médii a politickou elitou skutečně existují, a jak sám Bayrou podotkl, na vztahy mezi politickým a mediálním světem dlouho upozorňují titulky všech novin. Třeba na velké přátelství mezi Nicolasem Sarkozym a Martinem Bouyguesem, majitelem stanice TF1, jenž kromě toho stojí v čele jedné z největší komunikačních a stavebních firem. Nebo též na Sarkozyho těsné kontakty s Arnaudem Lagarderem, majitelem jednoho z největších tiskových koncernů. Je evidentní, že Bayrou se potřebuje zviditelnit, a jeho akce proto musí být rázná a hlučná. Přesto se mi jeho vystoupení líbilo, nebo mne přinejmenším potěšilo: alespoň toho dne nebyla nuda při večerních zprávách. V jistém smyslu odstartoval důležitou diskusi, a navíc slušně, neboť své výhrady ani náhodou neprezentoval stylem vzteklého rafana. Naopak, hovořil s takovým ironickým nadhledem a elegancí, až mi bylo slavné moderátorky, zvyklé na obyčejné uhlazené, pěkně naformátované a bezpečné rozhovory, skoro líto. Uvidíme ale, jak dlouho tato osvěžující podívaná potrvá, a jestli se do prezidentských voleb ještě vůbec dočkáme nějaké podobné události. Bayrou pochopitelně není žádný andílek, ostatně, je to politik, má však tu zásluhu, že když vstoupí do veřejné debaty, pokaždé trochu rozvíří stojaté vody.

° ° °

Co se týče literatury, současná „rentrée littéraire“ neboli podzimní „počátek knižního roku“ zaznamenal rekord s 683 knihami oproti 663 v roce 2005. Celkem 475 jich je francouzských. Mezi novinkami se největší pozornosti těší ty od slavné mladé spisovatelky Amélie Nothomb, ale v kursu jsou i jména Yann Moix, Laurent Goddé, Jean-Marc Robert a i další miláček recenzentů, Christine Angot. Čeká se na novou knihu Michela Houellebecka, který se v létě pohádal s nakladatelem.

Komentáře uživatelů (0)

Přidej komentář