| Napsal Za Libeňskou literární skupinu Ladislav Čumba, v 30-12-2005 |
Vidíme Aristofana, jak k nám natahuje prázdnou dlaň a říká: "X a Y!" Věda, umění a život se už konečně musí spojit! Vyzýváme vstřícnost prodlévající mezi textem a čtenářem: Připoj se k nám! V boj za naši věc! Nechť brka smáčená v nejtajnějších zákrutech našeho vědomí promluví! Nejen do Moskvy, Antone Pavloviči, ale i Praha-Libeň, Brno, Veselí nad Moravou a Kozojídky kéž poznají věčné tajemství sladké ambrosie! Apolón versus Dionýsos? Kdo z koho! Jsme obdarováni přítomností ludického principu, transponujeme věčný světadech do čistých obrazů proudu pomíjejícnosti.
Někdy se však tomu děje i naopak! A právě tento okamžik vzýváme my! Okamžik, kdy básníkův LOGOS promlouvá skrze své věčné trvání. Ó, ty požehnaná chvíle tvůrčího vytržení! Však velký fyzik praví, že pozorovaný předmět se mění i tím, že je pozorován. Ať i naše SLOVO je současně částicí i vlněním, hmotným i nehmotným, fyzickým i trascendentálním, avšak spíše přítomným než nepřítomným, a to jak v okamžiku , tak i ve věčnosti! Neboť vyřčené nejde zamlčet bez ohledu na to, v jakých podmínkách a kým bylo vyřčeno! A pročež: AUTOR je mrtev, ať žije TEXT!
Komentáře uživatelů (0) 
|
|
|