Globální změna klimatu, na níž má člověk podíl, je nezpochybnitelný závěr, k němuž dospívá Mezivládní panel pro klimatickou změnu, který sleduje vývoj světového klimatu z pověření vlád jednotlivých zemí. Podle závěrů jeho posledního zasedání v dubnu 2007 v Bruselu bude v Africe kolem r. 2020 trpět nedostatkem vody 75-250 miliónů lidí.

Úroda se sice ve východní a jihovýchodní Asii může zvýšit až o 20 %, ale naopak se sníží až o 30 % ve střední a jižní Asii. Výnosy zemědělství závislého na dešťových srážkách se mohou v některých afrických zemích snížit až o 50 %, zmenšení ledovců a sněhového pokryvu zhorší zásobování vodou v zemích závislých na jejich tání, 20-30 % rostlin a zvířat je ohroženo vyhynutím, pokud se teplota globálně zvýší o 1,5 - 2,5 stupně. 

Důsledky pro stabilitu světového pořádku

Stratégové v řadě zemí, zejména v Londýně, Berlíně nebo ve Washingtonu, se intenzívně zabývají možnými důsledky, které klimatická změna může mít pro vztahy mezi státy v příštích letech. Je zřejmé, že se stoupající teplotou budou také politické procesy nabývat na výbušnosti. Tradičně byly příčinou konfliktů spory o zdroje, suroviny, životní prostor. Klimatická změna povede navíc ke zmenšování těchto zdrojů, a to při stále se zvyšujícím počtu obyvatel planety. 

Typický příklad představují očekávané změny, které zasáhnou himalájské ledovce, jež jsou vodní zásobárnou pro nejlidnatější části Asie. Představují 15 % globálních ledových ploch. Jejich vody zásobují velké asijské řeky - Indus, Ganga, Mekong a Jang-c’-ťiang. 

Bude-li klimatická změna působit v intenzitě předpokládané zprávou Mezivládního panelu, mohly by himalájské ledovce zmizet již do poloviny století. Třebaže mezi dotčenými státy platí od 1960 dohoda o využívání zdrojů, klimatická změna může podstatně změnit podmínky, za kterých byla původně uzavřena. Indická vláda již například prohlásila, že v budoucnu hodlá ve zvýšené míře využívat vodní zdroje pro výrobu elektrické energie. Stále kritičtější situace Číny, čelící již dnes v některých oblastech nedostatku vody, by podle britského ministerstva obrany mohla vést tamní vládu ke změnám toků řek, které dnes zásobují sousední Indii, např. Brahmaputru. 

Klimatická změna pravděpodobně zvýší napětí mezi „prvním“ a „třetím světem“, jehož obyvatelé pociťují jako nespravedlivý svůj podíl na světových zdrojích a na životních šancích. Obyvatelstvo Afriky je chudé, mladé a jeho počet se rychle zvětšuje. Podle Zprávy Spojených národů žije 87 % všech lidí mladších 25 let v rozvojových zemích. Klimatická změna může vést ke vzniku globálního generačního konfliktu, mimo jiné mezi obyvateli stárnoucí Evropy a mládeží zemí „třetího světa“. 

Navíc rozvojové země, které - s výjimkou Číny - ke klimatické změně přispívají nejméně, budou jejími důsledky zasahovány nejintenzivněji, paradoxně jak nebývalým suchem, tak záplavami. Podle některých extrémních odhadů by mohl například nedostatek vody postihnout až 5 miliard lidí. 

Rozvojové země pokládají tuto situaci za projev zlé vůle rozvinutých zemí. Na počátku debaty o klimatické změně v Radě bezpečnosti OSN v dubnu tohoto roku prohlásil ugandský president Yoweri Museveni na adresu rozvinutých zemí: „Oteplování klimatu, které jste způsobili, je aktem agrese, namířeným proti nám.“ 

Autoři zprávy britského ministerstva obrany o důsledcích klimatické změny soudí, že nastupující konflikty povedou nejen k posílení protikapitalistických ideologií, které se pravděpodobně budou spojovat s náboženskými nebo anarchistickými hnutími, ale i k znovuoživení marxismu. 

Mnohé hovoří pro to, že hroutící se režimy, jakým je například somálský, bude následovat obdobný vývoj v jednotlivých městech. V současnosti žije jen v Africe ve městech 350 miliónů obyvatel. Megacity, jako je Lagos nebo Káhira, se již dnes téměř nedají spravovat. Hygienické podmínky ve slumových částech megaměst podporují vznik infekcí, které v souvislosti s klimatickou změnou budou ještě agresivnější. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je třeba již nyní připsat 2,4 % průjmů a 6 % malarických onemocnění v rozvojových zemích na vrub klimatické změně. Kromě cholery by se mohl zvýšit výskyt tropické horečky, TBC a malárie. Jen výskyt těchto nemocí sám o sobě by mohl vést ke kolapsu života velkých měst s těžko odhadnutelnými důsledky pro celkovou stabilitu a bezpečnost nejen postižených zemí. 

Povede-li klimatická změna ke zvýšení hladiny oceánů o 45 cm, jak zní nejpesimističtější odhady, muselo by jen v deltě Gangy v Bangladéši opustit své domovy až 5,5 miliónů lidí. Totéž platí o Nilské deltě, zejména o oblasti Alexandrie, nebo o deltě afrického Nigeru. Tam by zvednutí mořské hladiny ohrozilo životy až 20 miliónů lidí. 

Na druhé straně africký Dárfúr je příkladem, jaké důsledky může mít nedostatek vodních zdrojů. Nomádi ze suchem sužovaných severních oblastí se vydali na jih za vodními zdroji. To vedlo ke konfliktům, násobeným etnickými a náboženskými důvody, s tamními zemědělci na jihu. Důsledkem byly masakry a masové vyhánění obyvatel. 

Zatím nejsou k dispozici žádné prognózy, které by naznačovaly, k jakým migračním tlakům na Evropu může dojít v důsledku jak klimatických změn, tak sociálních požadavků a očekávání obyvatel rozvojových zemí. Avšak sílící proud africký migrantů do zemí jako Itálie, Francie, Španělsko naznačuje, jaký vývoj lze očekávat. 

Hlad po zdrojích, po ropě, surovinách, zejména Číny a v rostoucí míře i Indie, vytváří napětí na světových trzích. Vzniká tak potenciál konfliktů, pro jejichž řešení zatím nejsou k dispozici odpovídající scénáře. 

V rámci Evropské unie jsou to především Německo a Británie, které chtějí hrát nejdůležitější roli při předcházení krizovým situacím. Podle německého ministerstva zahraničí jde v prvé řadě o to, přesvědčit africké země, že se v rámci jejich problémů jedná o bezpečnostní politické téma, které vyžaduje společná preventivní opatření. Vojenští experti přitom navrhují model tzv. „síťové bezpečnosti“. Měl by zahrnout vojenské jednotky, pracovníky rozvojové pomoci, politiky, techniky a inženýry, kteří by byli vysíláni do konfliktních oblastí. 

Na konferenci G8 (osmi nejprůmyslovějších zemí světa ) v září 2007, kam bude přizvána Brazílie, Indie, Jihoafrická republika, Mexiko a Čína, předloží Německo k projednání dokument „Klimatická změna a bezpečnost.“ Pro předsednickou funkci České republiky v Evropské unii v roce 2009 jde o výzvy, kterým se nebude moci vyhnout.

Babylon 9/XVI, 28. května 2007

Komentáře uživatelů (0)

Přidej komentář