| Napsal Josef Mlejnek jr., v 15-12-2007 |
Nejviditelnější, a snad jediná viditelná „komunikační strategie“ vlády
v případu brdského radaru byla po celý letošní rok pořád stejná, a
pořád stejně neúspěšná.
Spočívala v objíždění obcí ležících poblíž
Vojenského újezdu Brdy a v přesvědčování místních obyvatel o
neškodnosti záhadného zařízení, jež by mělo být poblíž jejich domovů
instalováno. Po sérii neúspěchů, kdy museli vlně nevole čelit premiér, ministr
zahraničí či ministryně obrany, vláda zřídila roli Pana radara,
oficiálně vládního mluvčího pro problematiku amerického radaru, do níž
obsadila Tomáše Klvaňu. Dramaturgicky šlo o propadák roku - s podzimem
proto postupně mizel ze scény i on a okolo radaru se rozhostilo spíše
ticho.Že vládní potentáti podnikali výpady do kopcovitého a hustě zalesněného prostoru viděl každý, kdo se díval na televizi. Politická topografie brdského terénu však již není na první pohled viditelná. Bližší průzkum odhalí její relativní pestrost, leč do očí stejně udeří nadstandardní postavení levice, nejen ČSSD, ale i KSČM, a to hlavně v menších obcích. Třeba v Trokavci, jehož starosta Jan Neoral vystupuje v médiích jako nějaký apolitický indiánský náčelník. Do čela trokavecké radnice byl sice zvolen jako nezávislý, leč v posledních volbách do Poslanecké sněmovny v červnu 2006 se o pomyslné vítězství v obci podělily ODS a KSČM, shodně s 29,41 %. Ale v těsném závěsu za nimi skončila ČSSD s 27,94 % hlasů. Žádná jiná strana v Trokavci pětiprocentní práh nepřekročila. Kdyby byla celá Česká republika jako Trokavec, mohla by v ní vládnout koalice ČSSD a KSČM s ústavní většinou.
To samé lze konstatovat o Míšově, kde by mohl podle zveřejněných informací nakonec radar stát. V parlamentních volbách zde nejvíce hlasů získala ČSSD (39,08 %) před ODS (32,18 %) a komunisty (20,68 %). Levice tu tak získala skoro 60 % hlasů. Podobná čísla vykazuje například i Hvozdec na Berounsku, kde při posledních parlamentních volbách zvítězila ČSSD s 32,41 % před KSČM s 27,58 %. Třetí ODS získala jen 24,13 %.
Vezmeme-li v úvahu postoje KSČM a ČSSD k radaru i přímo zavilý antiamerikanismus typický hlavně pro komunisty, žádný div, že sebelepší, sebevědečtější, sebepodloženější technická argumentace nemá na mínění obyvatel brdských obcí vliv. Přesvědčovací proces a jeho tristní výsledek popsal v létě v rozhovoru pro víkendový magazín MF Dnes herec a senátor za ODS Tomáš Töpfer: na obyvatele vyrukoval s analýzami nezávislých odborníků, oni na to, že nejspíše budou od Američanů podplacení stejně jako je sám Töpfer.
Proč ale potom v místních referendech není alespoň pětina až třetina voličů pro radar, dosahuje-li zde „proradarová“ ODS v parlamentních volbách těchto výsledků? Jednak z toho důvodu, že ani voliči ODS nepodporují radar nějak jednoznačně: v průzkumech se pro něj vyslovuje zhruba tak polovina z nich. Roli také hraje tlak převažujícího mínění v bezprostředním okolí. Ale největší díl nutno přičíst právě tomu, že má radar stát v bezprostřední blízkosti. Zařízení zahalené vojenským tajemstvím, a tedy vždy záhadné, navzdory stohům případných nezávislých analýz. Zařízení provázené příjezdem několika stovek cizinců, kteří se budou v jeho okolí pohybovat. A též zařízení, jež může být snadno cílem nepřátelského útoku. Bude-li radar tvořit oči protiraketového systému, je zřejmé, že každý potenciální útočník se bude snažit tyto oči vypíchnout.
Zóna okolo brdského vojenského újezdu je proto zcela logicky zónou nejsilnějšího odporu proti výstavbě americké radarové základny. Jak z důvodu působení faktoru bezprostřední blízkosti, tak kvůli převažující politické orientaci místních indiánských kmenů. Právě v brdských lesích leží z hlediska snadnosti přesvědčování ta nejtvrdší žula. I proto nakonec vláda zvolila příslib investic, tedy uplácení v rukavičkách.
Co by ale měla vláda dělat především? Daleko lepší je začít přesvědčovat všechny obyvatele České republiky o potřebě instalace radarové základny na našem území kvůli jejímu přínosu pro mír a bezpečnost celé euroatlantické civilizace. Argumenty pro toto tvrzení sice zdaleka nejsou „neprůstřelné“, ba je dost možné, že se po palbě fundované kritiky ocitnou v troskách. Ale pouze takový způsob argumentace lze považovat za zodpovědný a férový. Nejprve je nutné vést diskusi o strategickém významu celého zařízení - teprve poté, kdy z ní případně vzejde „Ano“ radaru, nastane čas na technické detaily.
Josef Mlejnek jr.
|
|
Komentáře uživatelů (0) 
|