Pochod za monarchii se opět vydařil!

„Tříkrálový pochod stoupenců monarchie se v sobotu uskutečnil v hlavním městě. Zastánci návratu monarchy na český trůn a jejich příznivci vyrazili z Václavského náměstí a zamířili na Hradčany. Tam akce v klidu skončila,“ napsal pondělní Krkonošský deník na straně 12. Po něm tuto holou polopravdu doslova papouškovala celá řada dalších tiskovin.

Namátkou například Boleslavský deník, Bruntálský a krnovský deník, Havířovský deník, Karvinský deník, Kolínský deník, Kutnohorský deník, Orlický deník, Příbramský deník, Valašský deník i Žatecký a lounský deník – a další a další. Snad žádný kout Zemí Koruny české nebyl ušetřen zatajení některých závažných skutečností, zejména té, že tradiční babylonský Tříkrálový pochod lidu za monarchii, jenž se uskutečnil v sobotu 5. ledna 2008, rozhodně neskončil na Hradčanech a už vůbec neskončil v klidu. Poté, co Petr Placák s trpělivostí sobě vlastní opět na rok propůjčil prezidentu republiky Hrad za symbolickou korunu českou, byť ho v roce 1918 Republika české Koruně prachsprostě šlohla, se účastníci odebrali na Všebaráčnickou rychtu k slavnostnímu vyhlášení Ceny Ferdinanda Dobrotivého. Taneční rej i družná zábava povzbuzené dobrým alkoholem a koncertem Dáši Vokaté se pak protáhly do časných ranních hodin, jak to tak při vyhlášení CFD tradičně bývá.

Poněkud objektivněji se k informování o pochodu i ceně postavila ČTK, jejíž zprávu přinesly Hospodářské noviny pod titulkem „Jirous dostane cenu za citlivý přístup k zahálce.“ „Stovka příznivců monarchie prošla v sobotu při tradičním tříkrálovém pochodu centrem metropole a skončila na pražském Hradě,“ uvedly HN a pokračovaly: „Zastánci myšlenky návratu monarchy na český trůn vyšli odpoledne od sochy svatého Václava na Václavském náměstí se žlutými prapory, tedy státními barvami někdejšího Rakousko-Uherska. Na tříkrálový pochod letos jako již třikrát v minulosti navázal ceremoniál udělení Ceny Ferdinanda Dobrotivého nazvané podle posledního korunovaného českého krále. Letos byl vybrán básník Ivan Martin Jirous. ‘Cenu dostane za velmi citlivý přístup k otázce zahálky, absence a nedochvilnosti. V dnešní době stavěné na výkonu a dynamičnosti je třeba tento přístup ocenit,‘ řekl jeden z nejznámějších monarchistů, publicista Petr Placák.“

No dobře, až na to, že státní barvy Rakousko-Uherska byly, podobně jako naše prapory, žluto-černé, a že stovka účastníků nebyla jedna, ale skoro dvě, a pokud ne, tak jen kvůli tomu, že nepřišlo zhruba devadesát lidí, kteří si mysleli, že pochod bude až v neděli šestého, lze s naší hlavní tiskovou agenturou víceméně souhlasit.

Opět se tak bohužel potvrdilo, že česká média dokáží hlavně překrucovat fakta. A že nedovedou dávat fakta do patřičných souvislostí. Fakta jsme uvedli na pravou míru, zbývá ještě odhalit souvislosti. Není to nic těžkého, stačí skromná rešerše několika českých tiskovin.

„Zachraňte národ. Milujeme svého krále,” skandovaly dle zprávy agentury Reuters, kterou přetisklo oranžové Právo, hned v pondělí 7. ledna stovky příznivců krále Gjánéndry v nepálském hlavním městě Káthmándú na protest proti plánu zrušit několik staletí starou nepálskou monarchii. Plán je prý „součástí jednání s maoistickými povstalci, jež by měla vyústit v mírovou dohodu. Gjánéndra má i nadále žít v paláci, avšak nebude mít žádnou moc.“ Podle zprávy ČTK „Demonstraci uspořádala monarchistická Národní demokratická strana (NDP) na protest proti prosincovému rozhodnutí sedmi hlavních nepálských politických stran zrušit monarchii po volbách, které se mají konat v polovině dubna.“ Ano, současný Nepál sice svou sociální strukturou připomíná Rusko před bolševickou revolucí či, přesněji řečeno, po občanské válce, a král Gjánédra rozhodně není nějaké neviňátko. Ale víme-li, že jednou z hlavních postav zmíněné „dohody“ stran je vůdce bandy maoistů zvaný Prachanda (což znamená „Ten, který bojuje“), původním povoláním učitel, dobře tušíme, odkud v nepálských velehorách vítr fouká. V době španělské občanské války vyhlásili zdejší Prachandovi předchůdci heslo „U Madridu se bojuje za Prahu!“ Dnes však platí, že se v Praze i v Káthmándú bojuje za krále a monarchii. Do himalájských výšin proto vzkazujeme: Jsme s vámi, buďte s námi!

A když už jsme nakousli Španělsko – copak se vlastně nyní děje v Madridu? V Madridu teď dospávají kocovinu, poněvadž tam – právě v den našeho pochodu! – bujaře slavili sedmdesátiny svého krále Juana Carlose. „Stal se totiž,“ jak napsala sobotní MF Dnes, „symbolem úspěšného přerodu chudé pyrenejské země v evropskou hospodářskou šelmu. Byl mužem, který, ač si ho vybral sám diktátor Francisco Franco za nástupce, dovedl Španělsko od zkostnatělého fašistického režimu k bezproblémově fungující demokracii. Španělé si dodnes cení toho, jak se postavil puči důstojníků, kteří v únoru 1981 obsadili parlament v Madridu a ohlásili návrat k vládě fašistů. Monarcha vzpouru v přímém televizním vstupu odmítl a za něj se postavilo celé Španělsko. Dokonce i králův dosavadní odpůrce, komunista a republikán Santiago Carillo tehdy prohlásil: ‚Dnes jsme všichni monarchisté.‘“ A podle Hospodářských novin ze 4. ledna „dává podle průzkumu listu El País 69 procent Španělů přednost parlamentní monarchii před republikou a krále, který sice nemá faktické pravomoci, ale velký vliv, oceňují lépe než vládu“.

Tak vida, stačí si správně vyložit fakta, dostupná i v českém tisku, a není vlastně co řešit. Pochod za monarchii, zde stále považovaný za pouhou recesi či staromilství, je proto předzvěstí šťastnějších dob příštích, kdy Češi i Nepálci dostanou konečně rozum a pochopí to, co přirozeně chápe každý průměrný Španěl. Kokršpanělé štěkají, královská karavana však kráčí pevně a neochvějně dál!

Josef Mátoha, agentura BABPRESS

Fotografie z letošního pochodu možno shlédnouti zde, stačí jen jeden klik!

A též zde.