Pro lidi, lidsky, s lidmi

(návrh reformy stranického systému)

Vánoční svátky jsou svátky symbolizující klid a mír. Letos jakoby tato symbolika byla zhmotněna ještě více než jindy. Nebohým všem občanům v televizním signálu dosahu dostalo se dárku vpravdě biblického.

Taktéž symbolicky místo zrození Ježíše Krista oslavujeme zánik, toužebně očekávané ukončení reality show. Zrozeným v hříchu však na zemi právem není utrpení konec. Druhé, třetí a další exponenciální řady podobných pořadů na sebe prý nenechají dlouho čekat. Nejsem majitelem komerční televize, a proto mě nezajímá, proč zjevně neúspěšný formát má být nadále resuscitován.

Vánoční svátky jsou neodlučně spjaty s myšlenkami na naše blízké a nezřídka i na bližní vůbec. Kdo by nevzpomněl na Brandona, který k štědrovečernímu krocanu přivedl zasmrádlého bližního, kterému se právě nevedlo nejlépe. Ten člověk měl za sebou velký velký příběh, tak velký, že by se kámen ustrnul. Manželé Walshovi nebyli z kamene, tak alespoň s účastí naslouchali. Kdysi se nadchl pro ideály přesahující obzor většiny z nás, a stal se z něj válečný veterán. Právě neměl ani kde hlavu složit. Není divu, že ať stát sociální či asociální (nehodící se škrtněte), každý cítí potřebu péče o své válečné veterány. Však i ČR se již chystá stavět domovy pro vysloužilé veterány. O vojáky tak snad bude jednou postaráno. Otázka však nastává, co s vysloužilými účastníky reality show. I oni mají za sebou stres bojů a vyřazování, byli svědky likvidace svých spolubojovníků a nevybíravých televizních praktik, v kterých šlo o jejich čest, odvahu a často i přežití. A jestliže nebojovali za žádný ideál, tak alespoň padli za televizi. Za modlu modernity, za společníka řádného občana, bez kterého by jeho den nebyl úplný. I o ně je tedy třeba se postarat. A zprávy o aktivitách vyřazených nám dávají jen zapravdu. Bez hluboké psychologické a materiální pomoci je v podstatě vyloučeno, že by se mohli vrátit k životu "běžného" občana, nebo že by se zpravidla byli schopni postarat alespoň sami o sebe, tedy v mezích zákona. (Jestli toho byli schopni předtím je otázka vedlejší) A jestliže mají děti či jiné závislé osoby, tím hůře. Problém bude o to palčivější, čím více jich bude. A že jich bude stále přibývat je v podstatě jisté.

Jako první se nabízejí domovy. Stejně dobře jako domovy pro válečné veterány by mohly sloužit i domovy pro realshow veterány. Není to zatím vyzkoušené, ale instalace několika kamer by aklimatizaci veteránům jistě ulehčila. Nabízí se ale i jiné řešení. A to ryze současné, moderní, spojující prvky maximální efektivity a tvorby zisku s občanskou uvědomělostí.

Po vzoru jiných politických stran příštipkařících tvářemi Franze Straky, Vladimíra Železného, Vítězslava Jandáka a dalších se tu nabízí unikátní možnost vytvořit první ryze postmoderní politickou stranu, stranu realshow veteránů. Pokud neuvažujeme v horizontu stovek let, což je postmoderně beztak cizí, bude samozřejmě třeba názvu jiného. Vyvolení jsou celkem v pořádku, BB by slušel více název Sourozenci nebo odvážnější Šťastní, což by lépe odráželo ambici vytvoření politického systému dvou dominantních politických stran. A že by tyto strany k tomu měly potenciál je zcela zřejmé. Vyvolení kontra Šťastní. „Blažení“ již na tomto světě.

Budeme svědky převratného okamžiku, o kterém si němečtí Zelení mohli nechat jen zdát. Ve vleku tradice se pokoušeli dát dohromady program, přestože žádný nechtěli. Pracovní mikrokomunity, znárodnění a řízení výroby zaměstnanci také nikdy neoslovilo více než 10% voličů. Pozice českých veteránů bude výrazně usnadněna. Nejenže od nich program nikdo nečeká, oni ho ani nejsou schopni. A to by mohl být přesně vkus řadového voliče. Důkazem budiž třeba celosvětově první program státní euthanazie našeho nového ministra zdravotnictví. Než takový program, raději žádný. Od německých předchůdců by přesto měli převzít jednu ideu, a to rotationsprinzip. Aby se tváře neokoukaly a naopak nové našly uplatnění, střídaly by se ve stranických, vládních a parlamentních funkcích řekněme po dvou letech. Pro lidi, lidsky, s lidmi.

Strana veteránů bude stranou nového typu. První skutečnou stranou programově bez programu. Rýsuje se tak i velká naděje oslovit nerozhodnuté voliče čekající na nový impuls v politice. Reality show bude pokračovat v parlamentu a bude na ní moci participovat i veřejnoprávní televize. Stripshow kromě parlamentních prázdnin. S politickou situací bude spokojeno 80% voličů. A než volební výsledky budou pro média nakonec zajímavější boje o místa na kandidátkách. Zda Eva na Vysočině nebo Liberecku, zda Michal před Milana, Jindřiška až za Oldřicha, no a jestli se mezi ně dostane ještě Filip, to bude na titulní strany všech deníků. Politika jako víno, přesně jak má být. Paroubek, Rath a Jandák v propadlišti dějin. Nebo je uvidíme v příští řadě?

Přeji všem šťastné a veselé prožití Vánočních svátků, svátků klidu a míru.

Petr Mach

Babylon 4/15, prosinec 2005

(celé číslo ve formátu pdf ke stažení v Archivu)