Bratři (jednovaječná dvojčata) Jarosław a Lech Kaczyńští, vůdci konzervativně-sociální formace Právo a spravedlnost (PiS). se proslavili už jako malí kluci na počátku šedesátých let hlavní rolí ve filmu Dva, kteří ukradli Měsíc. Pak o nich dvacet let nebylo moc slyšet, až se znovu objevili v okruhu Lecha Wałesy.
Letošní polské parlamentní a prezidentské volby provázejí zvraty a překvapení. Nejprve se – soudě dle jarních i letních prognóz – zdálo, že si palmu vítězství odnesou liberálové z Občanské platformy (PO), ve volbách prezidentských pak jejich leader Donald Tusk. Druzí měli dle politických bookmakerů skončit kačeři – bratři (jednovaječná dvojčata) Jarosław a Lech Kaczyńští, vůdci konzervativně- sociální formace Právo a spravedlnost (PiS). Ti se proslavili už jako malí kluci na počátku šedesátých let hlavní rolí ve filmu Dva, kteří ukradli Měsíc. Pak o nich dvacet let nebylo moc slyšet, až se znovu objevili v okruhu Lecha Wałesy. Comeback se tedy neodehrál na stříbrném plátně, ale přímo na jevišti dějin, které se tehdy nacházelo v gdaňské loděnici V. I. Lenina, centru a baště Solidarity. V roce 1981 sice protikomunistické odborové hnutí Solidarita potlačil generál Jaruzelski vojenským pučem, po osmi letech však polská opozice přece jen slavila triumf. Počátkem devadesátých let Kaczyńští ještě krátce spolupracovali s Wałesou, ale pak se jejich cesty (ve zlém) rozešly. Wałesu porazil v roce 1995 v prezidentských volbách mladý a úspěšný postkomunista Aleksander Kwaśniewski, Kaczyńští dosáhli vrcholu až na pozadí rozkladu vlády postkomunistů.
Velké korupční aféry otřásly polskou společností snad ještě mohutněji než tou českou zjištění o „protunelované základně“. Postkomunisté ještě roku 2001 získali přes 40 % hlasů, neboť Polákům se zase jednou ve vzájemných sporech rozložil přímo před očima postsolidaritní tábor, zvítězivší roku 1997 pod hlavičkou Volební akce Solidarita. Ale v novém tisíciletí se postkomunisté ze Svazu demokratické levice plně vybarvili jako moci a majetku chtiví korupčníci. Voda na mlýn opozici, Tuskovým liberálům a Právu a spravedlnosti bratrů Kaczyńských. A zdálo se dokonce, že si Občanská platforma spolu s Právem a spravedlností mohou takřka ideálně rozdělit práci. Liberálové z Platformy mají recepty na ozdravení ekonomiky, konzervativci zdůrazní roli morálky a hodnot ve společnosti a navíc dohlédnou i na to, aby se při ekonomických reformách více dbalo na jejich sociální dopady. Nezrodí-li se nová, v pořadí IV. republika, kterou výslovně proklamovali Kaczyńští, Poláci alespoň doklopýtají k republice tři a půlté, poučené z chyb období 1989 – 2005.
Jenže, cokoliv nadějného se zpravidla pokazí. Zejména poslední týden před parlamentními volbami z 23. září se nesl ve znamení ostrého útoku sociálních konzervativců z PiS na „asociálně kapitalistickou“ Občanskou platformu, v němž part basy tvrdící muziku sehrály Sebeobrana Andrzeje Leppera a Liga polských rodin (LPR). Lepper je populistickým vůdcem významné části polských rolníků, jejichž životní i pracovní podmínky podmínky mají k venkovské idyle opravdu hodně daleko. To ve větší či menší míře omlouvá je, nikoliv však Leppera. A to samé lze uvést na adresu LPR. Když někdo celý život oddřel za komunistů a nic z toho neměl, a pád komunismu ho zastihl přinejlepším na prahu důchodového věku, takže opět nemá nic, jen mizerný důchod, a ještě se mu dostane „dobré rady“, že má být mladý, výkonný a úspěšný, neboť taková je holt dneska doba, nelze se divit, že volí třebas právě LPR. Ta mu, buď přímo anebo s pomocí spřízněného Rádia Maryja, vysvětlí, že za všechno může liberální zednářská „židokomuna“, spiknutí rudých komunistů s růžovými intelektuály z někdejší Solidarity, navenek završené paktem uzavřeným u kulatého stolu v roce 1989. S těmito jedy smíchaná přirozená zbožnost a osobní zahořklost pak vytvoří nešťastný amalgám, jenž se snadno paušálně odsuzuje, avšak jeho příznivcům a zároveň obětem to mnoho nepomůže, ba právě naopak.
Akce „Všichni proti PO“ slavila úspěch. Ve volbách zvítězilo PiS s téměř 27 % hlasů, Platforma skončila druhá s 24 %, Lepper třetí s 11,4 %, rozložení postkomunisté čtvrtí s 11,3 %, Liga pátá s 8 % a na šestém místě vstoupila do Sejmu jako poslední Polská lidová strana (PSL), oproti Lepperovi umírněná agrární formace, se 7 % hlasů. Všichni stále doufali, že se vlády ujme tzv. PO-Pis, konzervativně-liberální koalice. Rozhovory o ní však přerušil gradující souboj o prezidentské křeslo mezi Donaldem Tuskem a Lechem Kaczyńskim. A byť průzkumy veřejného mínění favorizovaly Tuska, díky hlasům polského venkova zvítězil ve druhém kole Kaczyński. Po týdnu od vyhlášení výsledků prezidentských voleb se však zdá, že bratři Kaczyńští a jejich PiS vítězství neunesli. Namísto koalice s PO, jež by disponovala více jak 60% většinou, začalo PiS stále více koketovat s Lepperem a LPR či s PSL. Koketování záhy přerostlo v otevřenou vzájemnou podporu při volbě vedení obou parlamentních komor. S Lepperem a LPR sice PiS dá dohromady nadpoloviční většinu, jelikož však Lepper ve vládě představuje pro Poláky příliš silnou kávu (o západních zemích už ani nemluvě), hledalo se elegantnější řešení. Designovaný premiér Marcinkiewicz vyrukoval s projektem menšinové vlády s výrazným zastoupením expertů a s programem vstřícným vůči PO. Menšinová vláda by se stala docela silnou hned poté, co by jí byla vyslovena důvěra, neboť v Polsku platí ústavní zásada konstruktivního vyslovení nedůvěry. A soupeři PiS se shodnou pouze na kritice PiS, nikoliv na pozitivně formulované programové alternativě. Jenže – Občanská platforma by byla sama proti sobě, kdyby souhlasila s kabinetem, jenž „vykrade“ části jejího programu, zatímco ona zůstane poslušně sedět v opozičních lavicích.
Kaczyńští se tak patrně rozhodli stavět svou – morálnější – IV. Republiku pouze na svém PiSu, který disponuje třetinou parlamentních křesel, a na (občasné?) spolupráci s populisty. Jakoby nevěděli, že jediným možným lékem na Leppera a spol. jsou ekonomické reformy a solidní politika, opřená o stabilní parlamentní většinu a evropské unijní fondy. Snížení nezaměstnanosti, pozvednutí zaostalých oblastí, celková modernizace země v infrastruktuře, vzdělávacím systému a tak dále, a tak podobně.
Říká se, že jen blbec se spálí dvakrát o stejná kamna. Solidaritní politický tábor již dvakrát zažil tvrdé důsledky vlastního rozdrobení kvůli často až vyloženě malicherným sporům. Letos se začal rozpadat ještě dříve, než se vůbec stihl zformovat. Kačeři hned na úvod spáchali strategickou chybu, jaká se jen tak nevidí. Jako dva malí kluci začínali u filmu, jako dva malí kluci nejspíše skončí v politice.
Josef Mlejnek jr.
Babylon 2/XV, 31. října 2005
Bratři Kaczyńští ve filmu Dva, kteří ukradli měsíc (1962)
Bratři (jednovaječná dvojčata) Jarosław a Lech Kaczyńští, vůdci konzervativně-sociální formace Právo a spravedlnost (PiS). se proslavili už jako malí kluci na počátku šedesátých let hlavní rolí ve filmu Dva, kteří ukradli Měsíc. Pak o nich dvacet let nebylo moc slyšet, až se znovu objevili v okruhu Lecha Wałesy.
