Zasílání odkazu na nové číslo

S kapavkou do KFC

Americký provozovatel sítě kaváren Starbucks míří do Čech. „Bílé kelímky se zeleným kulatým logem jsou mnohde kultovní záležitostí, podobně jako žluté M v prodejnách McDonald’s. A podobně jako v McDonald’s se ve Starbucks nekouří a káva se kupuje u pultu do kelímků. Mnozí tam tráví celé odpoledne, pracují na notebooku nebo se učí,“ napsala redaktorka v MF Dnes.

 

Úspěch umělohmotných kaváren Starbucks je v Čechách předem zaručen. Češi si v poslední době zvykají trávit celé odpoledne na podobně „kultovních“ místech s velkou oblibou a turka v ruské skleničce nebo presso v bílém šálku rádi vymění za půllitrový kelímek břečky rozpuštěné v mlíku, čili american coffee. Chlapíci s rozepnutou košilí a notebooky na stolcích, studentky s učebnicemi a podobná individua se budou s nonšalantní samozřejmostí rozvalovat ve Starbucksech a tvářit se, jako by se tam narodili. Fuj tajbl.

 

Kdyby z mrtvých vstal Vítězslav Nezval, který v kavárnách strávil podstatnou část života, a zašel si do Starbucksu, mohl by — inspirován otřesným zážitkem, tentokrát ovšem ne z oportunismu, ale ze vzteku — napsat další verše ve stylu „Američtí piloti, nakažení gonoreou, nelítejte nám nad Koreou“ (gonorea=kapavka), nebo by to tam rovnou roztřískal, jako jednu prvorepublikovou jugoslávskou vinárnu poté, co mu odmítli prodat cigarety.

 

Ostatně jedno řídké kafe v papírovém kelímku jsem si nedávno také dal, když jsem čekal cestou do Karlových Varů v KFC na Evropské na jednoho známého. Vedle u stolku asi pětadvacetiletá manažerka vysvětlovala prodavačkám smažených kuřat, jaké je jejich postavení ve firemním mechanismu, čili místo na světě, a jaké jsou jejich „perspektivy osobnostního rozvoje“. Přitom pozorovala a zaznamenávala reakce dotazovaných, aby je pak v nějakém schématu pošoupla o trochu výš nebo naopak. Mluvila newspeakem, který se od toho komunistického neliší vůbec v ničem. Všechno, co řekla, byly naučené fráze, které do ní nahustil školitel těsně nad ní, jimiž v normálních situacích nikdo nemluví, ledaže by byl duševně nemocný. Přitom předstírala, a možná si to i myslela, že ty holky seznamuje s realitou, jakýmisi universálními, neporušitelnými pravidly, a že když jí neposlechnou, nebudou to mít vůbec jednoduché — v posledním měla možná pravdu.

 

I když se vyslýchaná prodavačka snažila ze sebezáchovných důvodů odpovídat podobným stylem, moc jí to nešlo. Téhle položce, „lidskému zdroji“ se velká budoucnost s největší pravděpodobností vyhne. Pravidla frází jsou neúprosná a holka neuspěla. Stát se součástí „kultovní záležitosti“, za kterou MF DNES považuje žluté „M“ a zelený kroužek nad sterilními bufety, zřejmě znamená projít mnoha takovými pohovory. Než tohle, to radši přetrpět kapavku.

 

 

Stanislav Vítězslav Nezval

 

 

Babylon 7/XVI, 2. dubna 2007

 

 

 

Z Galerie