• 
• 

Swingers, životní vášeň

Poslanci coby swingers a poslanecká sněmovna coby swingers klub? Pád vlády je tomu výrazně přiblížil.

 

Komentovat historicky první vyslovení nedůvěry vládě v novodobé historii ČR, navíc během prvního (a podle všeho i posledního, podaří-li se schválit Lisabonskou smlouvu nebo její ekvivalent) předsednictví EU, to je opravdu pro silné žaludky. Míra politického diletantismu přestala být měřitelná, ryska zmizela v hlubinách přístroje. Dokladem jsou dva poslanci bájící o jakémsi úžasném prezidentově plánu B, z kterého se nakonec vyklubala jen jejich vlastní kandidatura do EP za Železného Libertas. A poslankyně Jakubková a Zubová, které vládu podle vlastních slov položily proto, že jim premiér během cest mezi Bruselem, Štrasburkem, Prahou a samosebou řízení vlády nevěnoval každý den alespoň dvě hodiny na vyjasnění vzájemných postojů. Pro udržení vlády možná stačilo zavést do Poslanecké sněmovny linku důvěry.  

Zajímavé je, že Topolánkova vláda nebyla v příliš odlišné situaci od nastavovaných vlád sociální demokracie, a přece tehdy bylo možné mít vlády byť neschopné, tak relativně stabilní. Ovšem přestože nedůvěru vládě nevyslovil prezident, udělal s ní konec rychlejší, než se včerejšími novinami. Podle všeho tak prezident, strážce a vyznavač konzervatismu a pravicových myšlenek, žárlil na všechny vlády ČSSD výrazně méně, než na vládu Topolánka, která se mu pokoušela lézt do zelí. Ale jakého? Kromě osobních antipatií to zůstává záhadou, což je na vysvětlení konání nejvyššího představitele ČR poněkud chabé. Jediným možným vysvětlením tak zůstává abnormální Klausova ješitnost, která byla asi pokoušena nad jeho síly. Motivy mohou být následující:

1.    Výsledky Topolánkovy vlády nebyly příliš slavné, přesto by ale zvláště s odstupem času mohly stačit, aby zastínily „historické zásluhy“ samotného Klause.

2.    Topolánek a jeho ministři se během předsednictví EU ať chtěli či nechtěli natolik v médiích zviditelnili a zastínili Klause, že už toho měl dost, a chtěl se také aspoň chvíli hřát ve slunci reflektorů. Že si na něj Obama na rozdíl od Havla neudělal čas nevadí, fotky se také počítají. Během úřadování premiéra Fischera se bude moci naparovat mnohem více.

3.    Nesnáší EU, být důležitý mu dělá dobře, a samozřejmě nejlépe bez Topolánka. Do moderování summitu EU – Rusko mu nebude nikdo mluvit, program východního partnerství pak již může upravit zcela podle ruské objednávky.

Že mu to opozice a čtyři další poslanci snědli tzv. i s navijákem je jen potvrzením jejich hlouposti. Při vědomí vztahu Klause k EU a snaze zachránit aspoň něco tak vznikl narychlo slepený kočkopes, s kterým si všichni užijeme, a to jen pod tlakem situace, aby premiérem nebyl jmenovaný bývalý šéf CEPu Petr Mach, šéf jeho politického odboru Ladislav Jakl nebo jakákoli uklízečka z Hlavního nádraží. Vítězství tak opozici pochopitelně zhořklo, respektive náhle nevěděli co s ním, protože skutečným vítězem je pouze prezident. Škoda, že jim to někdo neřekl před hlasováním. Vysvětlení, že kdo s čím zachází, tím také schází, je ve světle současnosti poněkud chabé. Dostalo se nám jen ujištění, že naši političtí představitelé jsou malí, omezení a natolik zaneprázdnění sebou samými, až jim na skutečnou politiku vlastně nezbývá čas. Jestli kdy požívali jakého respektu, tak ho definitivně ztratili. Díky tomu lze snadno nedávné události přirovnat ke scénáři pornofilmu. Zápletky těchto příběhů jsou banální, dobré „péčko“ z principu nemůže mít komplikovaný či logicky návazný děj. Ani tento není výjimkou:

Něco přes dvě stě známých a někdy přátel se scházívá k téměř pravidelným Swingersparty. Jeden ze swingerů, i mezi nymfomany výjimečný nymfoman, to chce dělat naprosto pořád. Je ovšem známý tím, že má problémy s ejakulací, resp. ne a ne ejakulovat. Proto ukolébaní přihlížející nechají našeho drahého nymfomana dělat to klidně i bez ochrany. Při další party se jeho marných pokusů zželí dvou dam v přechodu a dvou swingers už vystříkaných. Masírují ho při tom zepředu i zezadu, dokud se společné dílo nepovede. A ejhle nymfoman opravdu zavzdychá, zachrčí, krátce si odprdne a stříká. Všichni jsou zaskočeni, nejvíce nymfoman sám. Nymfoman trochu koktá, že teda orgasmus si už jako konečně zasloužil, dítě ale nechce, a ať tedy vše zůstane při starém, protože swingování, to není něco jako koníček nebo záliba, to je životní vášeň, pro někoho vlastně život sám a bez šup sem šup tam by s ním za chvíli byl amen. Co teď? Zavolají na pomoc šéfa všech večírků, vždyť my nic, my jen masírovali a šéf má tak pevné ztopoření, že je každý problém předem vyřešen. Ale ouha. Došla Viagra a plán se hroutí. Ani se mu nepostavil. Se swingováním je konec, dítě bude hned, bude moje, a protože jediný opravdový swinger jsem já a nikdy jinak, tak to bude hermafrodit. Zde se divák začíná trochu nudit, scény jsou proto oživovány do děje nově vstupujícím komparsem. Swingeři sklapli patky, teď se jim to fakt nepovedlo, šli do sebe a usnesli se, že sice hermafrodit, ale aspoň mu dají jednu ruku a jednu nohu, aby ta jejich velká party ještě nebyla všem pro smích. To se trochu přepočítali, protože to od počátku nebyla, ale co, dítě je na světě a můžeme swingovat dál, nejlépe hned, pořád, s každým, dokud nám pohlavní orgány neupadnou a kdyby upadly, tak dělat jako že nic, vždyť swingers, to není jen jako koníček nebo záliba, to je životní vášeň, pro někoho vlastně život sám.  

 

Babylon 7/XVIII, 20. dubna 2009