Napsal Stanislav Škoda
27. března 2007
„Vousy se mi vždy zdály věcí nejosobivější, jež nejvíce zakrývá upřímnost, jež dopouští, že někdo je úskočný a zlý, kdo by jím bez vousů možná nebyl. Vousáčům dodávají vousy pudů a divokosti lví. Vrhne se snad na mne s vousy chvějícími se a rozježenými?“
Napsal Ramón Gómez de la Serna (1888 - 1963) v útlé knížce nazvané Zázračný lékař, jejíž český překlad vyšel v roce 1926 v Dobrém díle Josefa Floriana.
To ale nemohl Španěl Gómez de la Serna tušit, jak moc se situace kolem vousů v blízkých desetiletích zkomplikuje. I když patřil mezi prozíravé intelektuály, kteří si dělali legraci z pokroku, v Zázračném lékaři například z lékařské vědy, v tradičním španělském plnovousu naprosto jasně viděl směšné lpění na dávno zbořených mýtech a neupřímnost.
Jenže brzy se vousy staly výrazem rasové nečistoty případně popřením estetického ideálu nového člověka, jistě každý ví, kterých režimů. A téměř současně začaly být vnímány jako symbol neúspěchu v agresivním, vymydleném prostředí společnosti založené na výkonu, která nakonec ovládla tento svět. Mnoho lidí si proto zvolili plnovous jako vyjádření ideového odporu, někdy naprosto racionálního, jindy poněkud zmateného. Z různých stran přišli kubánští barbudos, český underground, hippies, environmentalisté a další, a s nimi se vousy opět dostaly na výsluní dějin.
Naposledy plnovous zapracoval na své dějinné úloze, když nepočítáme přihlouplý odpor Evropanů k tomuto projevu mužství jako symbolu terorismu, při popravě Saddáma Husajna. Vypadalo to totiž, jakoby Iráčané popravovali někoho jiného. Krvavý diktátor nebyl tak hloupý, aby se zbavil krásného plnovousu, který mu narostl během skrývání na místo agresivního kníru, a vypadal jako starý moudrý muž, skoro jako francouzský spisovatel Alain Robbe - Grillet. Symbolický význam popravy vraha se naprosto minul účinkem a mnoho Saddámových ideologických nepřátel najednou logicky požadovalo, aby byl odsouzen jen na doživotí.
A nakonec se zdá, že se uzdravil i další vousáč Fidel Castro, který když podle svědectví lysého a trochu úlisného spisovatele Aleja Carpentiera (Teď nepochybuji o kvalitě jeho díla) přitáhl s tanky do Havany, zapůsobil se svojí bradou jako zjevení, protože „ve slušné havanské společnosti si před ním nikdo nenechal narůst plnovous možná dvacet třicet let.“
„Lev nosí na konci ocasu holící štětku.“ Napsal Ramón Gómez de la Serna. Ale těžko říct, co tím vlastně myslel.
Stanislav Škoda
Babylon 6/XVI, 2. března 2007
