| |||||
|
| |||||
RUBRIKYMédiaSouvisející |
|
||||
Zlatá medaile pro aroganci moci
Napsal Petr Mach
10. března 2006
V další části materiálu jsem se pozastavil nad „Zprávou o příčinách, průběhu a důsledcích událostí na technoparty CzechTek“, kterou od ministerstva vnitra obdrželi vláda a Poslanecká sněmovna. Tu jsem shledal jako zcela nedostatečnou k tomu, aby vysvětlila či legitimizovala oprávněnost nasazení těžké techniky a 1 300 těžkooděnců z celé republiky k rozehnání účastníků festivalu. Celá událost i její prezentace zkrátka připomínala jeden z nejkřiklavějších projevů arogance státní moci. Další vývoj bohužel jen potvrdil, že politika arogance se ze strany vládních činitelů stala cílem a normou.
Např. Senát parlamentu České republiky má sloužit jako ústavní a kontrolní pojistka naší zákonodárné a výkonné moci. Protože se mu zpráva předložená ministrem Bublanem jevila jako nedostatečná, požadovali senátoři v listopadu zprávu novou. Očekávali v ní odpovědi alespoň na tak základní otázky, jako kdo přesně zákroku velel a proč to měl být okresní ředitel při tak nebývalém rozsahu akce. V neposlední řadě žádali o výsledky šetření všech přestupků a trestných činů na technoparty. To by bylo zvláště pikantní, protože vojenské manévry se u Tachova měly konat kvůli řešení tří přestupků v blokovém řízení. Jistě slušné zdůvodnění zákroku, jehož důsledkem byly desítky těžce zraněných. Ministr vnitra Bublan s premiérem Paroubkem si dali na čas, aby nakonec v lednu vzkázali, že Senátu již o CzechTeku neřeknou ani slovo. Požadovanou zprávu o policejním zásahu zkrátka předložit odmítli. Mezitím se k soudu trousí první obvinění z účastníků, nicméně policisté zachycení při neodůvodněné brutalitě a násilí zůstávají v ledovém klidu. Inspekce ministra vnitra po čtyřech měsících oznámila, že kopání do ležícího člověka je v Česku policistům dovoleno, o závěrech excesů jiných policistů ani nemluvě. Není stíhaný žádný a těžko kdy ještě bude. Místo toho policie ovšem nezapomněla stíhat Stanislava Pence za to, že se jen zeptal, zda jeden z velitelů policejního zásahu na CzechTeku nepracoval pro Státní bezpečnost, jak tvrdí Cibulkovy seznamy. „Normalizace“ policie pod taktovkou ČSSD byla dokončena. Skandály ČSSD („půjčka“ exšéfovi NBÚ od Krejčíře v době, kdy šéfoval Čepru, a kdy se provalily podivné pohledávky v řádech miliard Kč dlužených Čeprem firmám spojovaných s Krejčířem, požadavek úplatku od ředitele úřadu předsedy vlády, rozdávání lukrativních parcel pozemkového fondu několika přátelům, "kakaová" aféra předsedy poslaneckého klubu ČSSD atd atd.) zůstanou spolehlivě nevyšetřeny. Za to jsou nejvyšší šéfové policie navrženi na povýšení do hodnosti generála. Konkrétně policejní prezident Vladislav Husák, ředitel západočeské policie Antonín Moltaš, šéf ochranky politiků Lubomír Kvíčala, ředitel rozvědky Karel Randák a generální ředitel Vězeňské služby Luděk Kula. U Husáka a Moltaše je to jasné, budou povýšeni za CzechTek. U Kvíčaly pak za konstantní porušování předpisů řidiči vozících politiky, u Randáka za nátlak na soudce k vydání zatykače na Paroubkovo přání a u Kuly asi za útěk dvou vrahů z plzeňské věznice. Zkrátka tedy za to, že „drží basu“. S kariérou pod kuratelou ČSSD to však bude mít těžké jiná veřejně známá osoba. Veřejný ochránce práv Otakar Motejl vydal v lednu „Závěrečné stanovisko k postupu policie proti účastníkům CzechTeku 2005“. Potvrzuje v něm oprávněnost všech nejzávažnějších výtek proti postupu policie, na které dosud nikdo neodpověděl. Pořadatelům vytkl nedostatečnou organizaci, jejímž účelem má být vyhnout se porušování právních předpisů a narušování veřejného pořádku. K narušení pořádku došlo, nicméně policie při svém zákroku nesplnila základní zákonnou podmínku, a to splnění zásady přiměřenosti. Podle ombudsmana policie nevyčerpala všechny reálné prostředky k obnovení pořádku bez použití síly. Policejní zdůvodnění k uzavření komunikace na pronajaté pozemky označil za právně irelevantní. Nekvalitní a chybějící výzvy ze strany policie přispěly podle Motejla k eskalaci situace a tím předem ohrozily zdraví a životy účastníků a policistů. Neschopnost prokázat, že nedošlo k nedůvodnému násilí ze strany postupujících policistů je označeno za pochybení státu. Ze sebrané dokumentace dále vyplývá, že příslušníci policie neprojevili žádný zájem dokumentovat případná překročení zákonnosti a přiměřenosti služebního zákroku příslušníky policie. Mediální prezentace ze strany policie neobstojí, neboť si vzájemně odporovala a v čase vyvíjela. Zásadní pochybení Motejl shledává „v nesprávně provedených a nevykonaných úkonech policie ČR“. V závěru konstatuje, že „změny v přístupu Policie ČR k policejním opatřením proti velkému množství osob jsou nezbytné“.Pro zbité účastníky představuje ombudsmanova zpráva jistou satisfakci. Jestli se dočkají omluvy od státu či osob odpovědných za zpackaný a životy ohrožující policejní zákrok je otázka právě pro tyto osoby. Zatím to ale vypadá, že i jejich jména jsou nejspíše předmětem státního tajemství. Arogance moci vítězí, basa se drží dál.
Babylon 6/15, únor 2006
|
| ||||