Nadpoloviční většina pro ODS v Senátu znamená, že každá vláda stojící na jednom dvou přeběhlících, v níž by ODS absentovala, by měla hodně těžký život. Pod tíhou senátních vet by se pravděpodobně ocitla v tak těsném sevření, že by neprosadila skoro nic podstatného. Senátní většina tedy ODS dodává minimálně jakéhosi „půltého“ poslance ve sněmovně, což je v situaci patu obzvlášť důležité. Patové situace totiž nezřídka rozhoduje pověstná moucha, jež usednutím na jednu z misek vah nakonec pohne dějinami.

Prezidentská většina čítá 141 míst v Poslanecké sněmovně a Senátu, tedy nezbytné minimum pro zvolení prezidenta ve třetím kole volby, kdy již poslanci a senátoři hlasují dohromady jako jedno těleso. Po senátních volbách disponují ODS a lidovci celkem 146 hlasy ve volitelském sboru. Což je významný faktor, který sice nemusí, ale může promluvit i do sestavování vlády. A až si voliči začnou stěžovat, že o prezidentovi zase rozhodují jenom politici, měl by jim někdo rázně připomenout, že čas, kdy se mohli de facto účastnit prezidentských voleb, trestuhodně promarnili.

Konečně je třeba zmínit ústavní většinu – 120 křesel ve Sněmovně a v případě plného obsazení horní komory 49 senátorů. Tou nyní disponují ODS a ČSSD, přičemž ústavní většina má reálný mocenský význam pouze v obou komorách, tzv. ústavní většina ODS a lidovců v Senátu není sama o sobě skoro k ničemu. A právě role Senátu v procesu přijímání změn ústavy z něj skutečně činí ústavní pojistku. Nevznikne-li ale velká koalice ODS a ČSSD ve Sněmovně, patrně se ani nikdy nezrealizuje matematická možnost ústavní převahy obou stran v Senátu. Ta sice představuje faktor, jenž by případnému vzniku velké koalice nahrával, leč důvody proti jsou a patrně i budou silnější. Začíná-li totiž v ČSSD docházet k rozkladným procesům, začínají-li se sociální demokraté kvůli korupčním aférám dostávat do defenzívy, byla by ODS hloupá, kdyby jim pomohla na nohy velkou koalicí. Zvláště za situace, kdy ke znovuzvolení svého čestného předsedy prezidentem ČSSD nepotřebuje, neb si vystačí s lidovci (což by pravděpodobně platilo i po předčasných volbách). Ti to dobře vědí a jistě neprodají svou mocenskou pozici lacino, avšak na velké koalici s ČSSD může ODS jenom prodělat. Méně chápavým snad napomůže malá kontrolní otázka: Kdypak získala ODS ve volbách nejméně hlasů?

Bědovat nad modrým Senátem či nad tím, že ODS ovládá skoro všechny orgány v zemi, je dosti nedemokratické, neboť tuto výsadní pozici občanským demokratům přisoudili voliči. Přesněji řečeno ti, kteří přišli volit. Senátní i krajské volby totiž zajímají převážně voliče pravice a politického středu, voliči levicoví je považují za zbytečné. Třeba jim modrá převaha na Hradě, v Senátu i v krajích konečně otevře oči a přiměje je příště k aktivní návštěvě volebních místností. České demokracii by to z dlouhodobého hlediska jenom prospělo.